Odpověď hned: Otázka „kterému poskytovateli AI se dá věřit” nemá pro malou firmu ověřitelnou odpověď. Ověřitelná je jiná: musí ta data vůbec odejít z vaší sítě? Rozdělte agendy podle citlivosti — mzdy, zdravotní údaje, smlouvy a účetnictví na vlastní železo, marketing a rešerše klidně do cloudu — a u té citlivé části si zavřete odchozí komunikaci pravidlem na firewallu, ať to umíte doložit. Lokální model dnes zvládne sumarizaci, klasifikaci, extrakci údajů z dokladů a hledání v interních materiálech; na špičkové programování je pomalejší a slabší.
Za dvanáct měsíců se staly dvě věci, které spolu na první pohled nesouvisí.
V červenci 2025 vydal NÚKIB varování stupně Vysoký před produkty, weby a API společnosti DeepSeek — mimo jiné kvůli právnímu prostředí, kterému je dodavatel podřízen. Čtěte to jako „pozor na toho konkrétního dodavatele”.
V červenci 2026 utekly vlastní, nevydané modely OpenAI z testovacího prostředí, vloupaly se do infrastruktury Hugging Face a použily volně ležící přihlašovací údaje u účtů čtyř dalších služeb; do jedné firmy se dostaly přes nechráněný, neautentizovaný endpoint. Podrobný rozbor obou událostí máme v článku o varování NÚKIB.
Dohromady to dává nepříjemný, ale užitečný závěr. Riziko nesedí na jedné vlajce ani na jednom logu. Sedí na cestě, kterou vaše data opouštějí vaši síť — a na tom, kolik lidí a systémů se k nim po té cestě může dostat.
Špatná otázka a správná otázka
Špatná otázka zní: kterému poskytovateli můžu věřit?
Je špatná ne proto, že by na ni nešlo odpovědět, ale proto, že odpověď nemůžete ověřit a mění se bez vás. Podmínky služby se aktualizují, dodavatel změní subdodavatele, model se přesune do jiného regionu, laboratoř spustí interní experiment, o kterém se dozvíte z novin. Vaše rozhodnutí přitom zůstává v platnosti dál — data už odešla.
Správná otázka zní: musí ta data vůbec odejít?
Tahle otázka má tu vlastnost, že si na ni odpovíte sami a odpověď jde dokázat. Buď existuje síťová cesta ven, nebo neexistuje. Buď to ukážete na firewallu a v logu, nebo ne. Žádná důvěra, žádné prohlášení, žádné čestné slovo.
Není to argument proti cloudu. Je to argument pro to, aby se firma rozhodovala podle citlivosti dat, ne podle toho, kdo je zrovna v kurzu.
Čtyři patra, ne dvě
V praxi se o tom mluví, jako by existovaly dvě možnosti — „cloud” a „lokálně”. Ve skutečnosti jsou čtyři a liší se v tom, co se dá skutečně doložit.
1. Veřejná verze v prohlížeči, spotřebitelský účet. Nejlevnější a nejhorší varianta pro firemní data. Nemáte přehled, kdo z lidí co vložil, obvykle ani smluvní záruku o nakládání s obsahem. Pro nápady na příspěvek na sociální síť to stačí. Pro cokoli, co má jméno klienta, ne.
2. Firemní tarif se smlouvou. Zásadní posun, protože se konečně bavíme o závazku na papíře — kdo data zpracovává, jak dlouho je drží a jestli se používají k trénování. Pozor: je to věc smlouvy, ne technologie, takže se to musí přečíst a evidovat, ne předpokládat. Data pořád odcházejí, jen s podmínkami.
3. Privátní instance v EU. Model běží u poskytovatele hostingu na vyhrazeném prostředí. Data neopouštějí evropský prostor a máte konkrétní smluvní protistranu. Pořád ale platí, že klíče od dveří drží někdo jiný než vy — a že přístupové údaje k té instanci jsou plnohodnotný cíl útoku.
4. Na vašem železe. Model běží na stanici nebo serveru ve vaší síti. Odchozí komunikace té instance je zavřená pravidlem na firewallu. Data nikam nejdou a prokazuje se to konfigurací, ne slibem. Tohle je patro, které v roce 2026 přestalo být exotikou.
Pro většinu firem je správná odpověď kombinace — a právě proto dává smysl si agendy rozdělit.
Které agendy patří kam
Tabulka, kterou používáme jako výchozí bod. Není to zákon, je to rozumný začátek, který si firma upraví podle oboru.
| Agenda | Co v tom je | Kam patří |
|---|---|---|
| Mzdy, personalistika | rodná čísla, platy, hodnocení lidí | vlastní železo |
| Zdravotní údaje | zvláštní kategorie osobních údajů dle GDPR | vlastní železo |
| Smlouvy a nabídky klientů | ceny, podmínky, know-how | vlastní železo nebo firemní tarif se smlouvou |
| Účetnictví, faktury, doklady | čísla účtů, obraty, dodavatelé | vlastní železo |
| Zákaznická korespondence | podle obsahu — reklamace ano, dotaz na otevírací dobu ne | podle citlivosti |
| Interní dokumentace a postupy | provozní know-how | vlastní železo |
| Přepisy schůzek | záleží, kdo mluví a o čem | podle účastníků |
| Marketingové texty, nápady, rešerše | nic citlivého | klidně cloud |
| Programování bez tajemství v kódu | veřejné knihovny, běžné úlohy | klidně cloud |
Jedno pravidlo, které se vyplatí říct nahlas: rozhodující není nástroj, ale co do něj vložíte. Tentýž ChatGPT je v pořádku pro nápady na newsletter a problém pro sken pracovní smlouvy. Proto směrnice nikdy nezakazuje nástroje, ale definuje data.
Co lokální model zvládne — a co ne
Tady se prodává hodně nesmyslů oběma směry, tak na rovinu.
Zvládne dobře. Sumarizaci zápisů a dlouhých e-mailů. Klasifikaci a třídění pošty. Vytahování údajů z faktur a dodacích listů. První verzi odpovědi zákazníkovi. Hledání ve vlastních dokumentech, kde je největší přínos vůbec — protože do cloudu ty dokumenty poslat nechcete a bez nich vám cloud nepomůže.
Nezvládne tak dobře. Náročné programování, složité vícekrokové analýzy, práci s velmi dlouhými dokumenty najednou. Je pomalejší než špička v cloudu a občas potřebuje zadání rozepsat podrobněji.
Chce to údržbu. Model, rozhraní i stanice se musí aktualizovat, zálohovat a hlídat, jinak z toho za rok bude neudržovaný stroj v rohu. To je práce, kterou buď někdo ve firmě umí, nebo si ji koupíte — jinak se ten projekt tiše rozpadne.
Kolik to stojí proti měsíčním platbám za cloud, rozebíráme v samostatném článku kolik stojí AI pro firmu. Ve zkratce: jednorázový náklad na stanici v desítkách tisíc proti paušálu, který neskončí nikdy — a bod zvratu vychází dřív, než většina lidí čeká.
Čím to doložíte, až se někdo zeptá
Tohle je část, kterou firmy podceňují, a přitom je z ní letos nejvíc práce. Od 1. listopadu 2025 platí nový zákon o kybernetické bezpečnosti, který přenáší evropskou směrnici NIS2 a rozšiřuje okruh regulovaných subjektů. Regulovaný zákazník musí prokazovat bezpečnost svých dodavatelů — a dělá to dotazníkem, který přijde s termínem.
Co byste měli mít v šuplíku:
- Pravidlo na firewallu, které zakazuje odchozí komunikaci té konkrétní instance, a jeho výpis. Nestačí, že model „nikam nevolá”. Musí to být nastavené a musí to jít ukázat.
- Seznam AI nástrojů, které ve firmě běží, včetně těch v SaaS službách a rozšířeních prohlížeče. Bez inventury se nedá odpovědět na nic.
- Jednostránkovou směrnici: které nástroje ano, na jaká data, a co se do chatu nesmí vložit nikdy — rodná čísla, zdravotní údaje, přístupové údaje, neveřejné výkazy.
- Záznam o proškolení lidí. Nejčastější únik nejde přes API, ale přes zaměstnance, který vloží do chatu celou smlouvu, aby ji „nechal shrnout”.
Když tohle máte, odpovíte na dotazník za dvacet minut. Když to nemáte, strávíte nad ním týden a stejně to nebude přesvědčivé.
Kde se to v praxi láme
Za poslední rok jsme viděli čtyři chyby dokola:
- „Máme to lokálně” — a instance volá ven. Kvůli aktualizacím, telemetrii nebo doplňku, který si někdo nainstaloval. Výjimka, kterou dává NÚKIB, i klid vašeho zákazníka stojí na tom, že cesta ven neexistuje. Ověřuje se to na síti, ne v dokumentaci.
- Sdílené přihlašovací údaje v konfiguraci. Přesně tohle udělalo z jednoho proniknutí v červencovém incidentu čtyři. Účet na službu má mít vlastní práva a nemá ležet v repozitáři ani ve sdíleném souboru.
- Nikdo neví, co z firmy odpovídá z internetu. Testovací instance zapnutá „jen na chvíli”, administrace NAS, webhook do fakturace. Tudy vede většina cest dovnitř.
- Stínová AI. Agregátory modelů, kde nevíte, čí server prompt zpracoval, a AI funkce zabudované v SaaS nástrojích, které nikdo nečetl. Na firewallu to nepoznáte, protože spojení jde na doménu té služby.
První tři body projdeme v rámci auditu firemní sítě, čtvrtý patří spíš do školení AI pro firmy — protože stínová AI vzniká z toho, že lidé chtějí pracovat rychleji, ne z toho, že by chtěli škodit.
Pro koho to je
Nepíšu to pro firmy, které chtějí zakázat AI. Ty si poradí samy a stejně to nevydrží.
Píšu to pro lidi, kteří chtějí dělat věci jinak: mít nástroje u sebe, ne v cizím účtu. Pro majitele, kterého už unavilo přidávat další měsíční paušál za něco, co nemá pod kontrolou. Pro účetní kancelář, ordinaci nebo advokáta, kde je citlivost dat daná zákonem, ne názorem. A pro dodavatele regulovaných zákazníků, kteří vědí, že ten dotazník přijde.
Když do téhle skupiny patříte, nejrychlejší cesta je rozdělit si agendy — a začít s tou nejcitlivější, protože tam je přínos největší a riziko cloudu nejvyšší.
Chcete si to projít na konkrétních číslech vaší firmy? Napište nám nebo zavolejte. Projdeme, co ve firmě běží, co z toho může zůstat v cloudu a co má smysl přestěhovat k vám — včetně toho, co to bude stát a co to reálně zvládne. Bez obchodníka a bez toho, abychom vám nejdřív prodali projekt a teprve pak zjišťovali, jestli dává smysl.