Odpověď hned: Zformátováno neznamená automaticky smazáno. Rychlý formát odstraní tabulku souborů a kořenový adresář — vlastní obsah souborů většinou zůstává ležet na svém místě. Úplný formát je něco jiného: ve Windows od Visty výš se při něm na celý svazek zapisují nuly, a tam šance padají zásadně. O výsledku ale nakonec nerozhoduje typ formátu, nýbrž to, co se s médiem dělo potom. Odpojte ho, nic na něj nezapisujte a obnovu dělejte ze sektorové kopie, ne z originálu.
Formátování se stane obvykle ve dvou situacích. Buď člověk vybere v seznamu jednotek špatné písmeno, nebo systém sám nabídne formátování a klepnutí na OK proběhne rychleji, než se stihne přečíst, čeho se to týká. Za pár vteřin je hotovo a disk je „prázdný”. Následující text říká, co se ve skutečnosti stalo a kolik z toho jde ještě vrátit.
Nejdřív orientace: co který případ znamená
| Co se stalo | Co se fyzicky změnilo | Reálná šance |
|---|---|---|
| Rychlý formát na HDD nebo SD kartě | přepsána jen metadata souborového systému | vysoká, pokud se dál nezapisovalo |
| Rychlý formát na SSD | metadata + obvykle následné zahození bloků přes TRIM | výrazně nižší, často nulová |
| Úplný formát ve Windows (Vista a novější) | nuly zapsané přes celý svazek | prakticky žádná |
| Formát do jiného souborového systému (NTFS → exFAT apod.) | jiné rozložení metadat, jiná velikost clusteru | střední, ale bez původních názvů a složek |
| Formát a pak běžné používání | nová data leží přes stará | klesá s každou hodinou provozu |
| Windows chtějí formátovat, ale vy jste neklikli | nezměnilo se nic | jiný případ (stav RAW) — viz poslední sekce |
Rychlý formát: co přesně zmizí
Dokumentace Microsoftu k příkazu format popisuje přepínač /Q střízlivě: provede rychlý formát, odstraní tabulku souborů a kořenový adresář dříve naformátovaného svazku, ale neprovádí kontrolu chybných oblastí v jednotlivých sektorech. To je celý rozsah operace.
Přeloženo do praxe: zmizí rejstřík, ne obsah. Souborový systém je seznam, který říká „soubor faktura-2025.pdf začíná tady a je takhle dlouhý”. Rychlý formát ten seznam zahodí a založí prázdný. Data samotná v tu chvíli nikdo nepřepisuje — jen na ně přestala vést cesta a systém považuje celý prostor za volný.
Proto po rychlém formátu obnovovací programy ještě něco najdou. Hledají v surových datech známé začátky souborů (%PDF, hlavičky JPEG, struktury dokumentů Office) a skládají soubory podle nich. Cenu za to zaplatíte na jménech: bez tabulky souborů se často ztratí původní názvy i stromová struktura složek a výsledkem je několik tisíc souborů typu file0001.jpg. Fragmentovaný soubor — typicky velké video nebo databáze rozházená po disku — se navíc podle signatury poskládat nemusí vůbec.
Úplný formát: tady se šance opravdu lámou
Rozdíl mezi rychlým a úplným formátem není v rychlosti, ale v tom, co se během něj zapíše.
Microsoft to má popsané v samostatném článku o změně chování příkazu format: ve Windows Vista a novějších verzích se při úplném formátu standardně zapisují nuly na celý disk. Ve Windows XP a starších to takhle nefungovalo — a odtud pochází rozšířený mýtus, že „formát nic nemaže”. U dnešních systémů to už neplatí.
K tomu se přidává druhá věc: úplný formát na rozdíl od rychlého kontroluje jednotlivé sektory. U velkého disku proto běží hodiny, a pokud jste ho nechali doběhnout, prošel povrch celý.
Po dokončeném úplném formátu na HDD nemá smysl kupovat obnovovací program ani nás vozit disk s očekáváním zázraku. Poctivá odpověď zní: data byla přepsána a přepsaná data se nevracejí. Když si nejste jistí, který formát proběhl, pomůže vodítko z praxe — rychlý formát je hotový za pár vteřin, úplný běží desítky minut až hodiny.
Formát do jiného souborového systému
Situace „chtěl jsem kartu jen připravit pro fotoaparát” nebo „disk hlásil chybu, tak jsem ho přeformátoval z NTFS na exFAT” má vlastní logiku. Příkaz format podporuje FAT, FAT32, exFAT, NTFS i ReFS a každý z nich ukládá metadata jinam a pracuje s jinou velikostí alokační jednotky.
Nový souborový systém tedy zapíše své struktury na místa, kde předtím ležely struktury toho starého. Šance na obnovu klesá tam, kde se ty oblasti překryjí — a právě v nich bývá tabulka souborů, tedy názvy a členění do složek. Zbytek plochy s vlastním obsahem souborů zůstává většinou nedotčený, takže obnova podle signatur dál dává smysl. Počítejte ale s tím, že výsledkem bude hromada souborů bez jmen, kterou je potřeba roztřídit.
SSD, karty a TRIM: kdy je po formátu konec dřív
U klasického plotnového disku platí, že smazaný nebo odformátovaný obsah tam fyzicky leží, dokud ho něco nepřepíše. U SSD to neplatí.
Windows používají mechanismus, který Microsoft v dokumentaci fsutil behavior nazývá delete notification (známější jako TRIM nebo unmap) — souborový systém oznámí úložišti, které bloky se uvolnily. U NTFS je toto oznamování ve výchozím nastavení zapnuté, pokud ho správce nevypne. Řadič SSD pak uvolněné bloky zahodí a při dalším čtení vrací nuly, a to bez ohledu na to, jak rychle uživatel zareagoval.
Praktický důsledek: po formátu SSD běží proti vám i sekundy. Není to ale automatické u všeho, co není plotna:
- SSD v počítači (SATA i NVMe) — TRIM se používá běžně, šance po formátu jsou nejnižší ze všech případů.
- SD a microSD karty — TRIM se přes čtečku typicky nepředává; po rychlém formátu bývají data k dispozici. Podrobně to rozebírá záchrana dat z SD karty.
- USB flash disky — chová se to podobně jako u karet, záleží na konkrétním řadiči; postup je v článku o záchraně dat z flash disku.
- Externí SSD v USB boxu — záleží na tom, jestli můstek příkaz předá dál. Dopředu se to bez ověření nedá tvrdit.
Dokumentace k tomu dodává ještě jedno omezení: pokud zařízení hlásí, že TRIM nepodporuje, oznámení se mu neposílají. Proto se u konkrétního kusu vyplatí nehádat a nechat stav ověřit.
„Naformátoval jsem to a pak jsem to den používal”
Tohle je v praxi nejčastější důvod, proč z rychlého formátu — situace s dobrými vyhlídkami — vznikne ztráta dat.
Samotný formát uvolnil místo. Každý další zápis do toho místa skutečně sahá a přepisuje obsah, který tam ještě ležel. Nejde přitom jen o vědomé kopírování. Data přepisují i věci, které běží samy:
- instalace systému nebo programů na čerstvě zformátovaný disk,
- automatická synchronizace cloudového klienta, která si stáhne obsah zpět,
- zálohovací úloha, která si na disk odloží nový archiv,
- indexace obsahu, obnovovací body a stažené aktualizace,
- fotoaparát, který na kartu po formátu nafotí další sérii,
- optimalizace jednotky (u SSD spouští právě TRIM).
Proto je první krok vždycky stejný a nemá nic společného se softwarem: zařízení přestat používat a odpojit. U systémového disku to znamená počítač vypnout tlačítkem a už ho z něj nestartovat.
Správné pořadí kroků
- Přestat zapisovat. Žádné „jen si tam uložím ten program na obnovu” — instalátor se zapíše přesně do volného místa, kde leží vaše data.
- Odpojit médium a nepřipojovat ho zpátky do systému, který na něj sám něco zapíše.
- Vytvořit sektorovou kopii celého média na jiné úložiště. Kopie se dělá čtením, nikoliv zápisem, a je to jediná operace, která se smí dělat nad originálem.
- Obnovovat výhradně z kopie. Když se první pokus nepovede, můžete ho opakovat jinak — originál zůstává v původním stavu.
- Obnovené soubory ukládat na třetí médium, nikdy zpátky na to zformátované.
Kdo si chce ověřit, že podobná situace příště skončí u zálohy a ne u laboratoře, najde uspořádání kopií v článku o externím disku jako záloze podle pravidla 3-2-1.
Kdy si vystačíte s programem a kdy patří médium do laboratoře
Domácí pokus dává smysl, když jsou splněné všechny tři podmínky najednou: proběhl rychlý formát, médium je fyzicky v pořádku (nic necvaká, čte se plynule, kapacita sedí) a od formátu se na něj nic nezapisovalo. Data přitom nesmí být kritická — obnova z kopie je jednorázová šance a druhý pokus už bude nad hůř zachovaným stavem.
Domácí pokusy naopak nedávají smysl, když:
- disk vydává neobvyklé zvuky, mizí uprostřed čtení nebo hlásí nesmyslnou kapacitu,
- šlo o úplný formát a potřebujete potvrdit, jestli se ještě něco dá dělat,
- na médiu byla data, jejichž ztráta by firmu zastavila — účetnictví, projekty, databáze,
- se po formátu už delší dobu pracovalo a je potřeba nejdřív zjistit, co je vůbec zachovalé,
- si nejste jistí, co přesně se stalo, a chcete se vyhnout tomu, že to druhým pokusem dorazíte.
V laboratoři se pracuje nad sektorovou kopií a vždy se hledá jak zbytek původních metadat, tak soubory podle signatur — obojí se pak porovnává. Diagnostika také odpoví na otázku, kterou z domova nezjistíte: jestli je na médiu ještě původní obsah, nebo už jen nuly.
Orientaci v tom, co obnovu prodražuje, dává ceník záchrany dat z disku. Přesná částka vzniká až po diagnostice, ne podle typu formátu.
Pozor: hláška o formátování není totéž co formát
Windows umí ohlásit, že disk je potřeba naformátovat, dřív než se ho kdokoliv dotkne — nejčastěji u svazku ve stavu RAW. To není pokyn, ale výzva, kterou máte odmítnout: data jsou v takové chvíli obvykle nedotčená a formátováním byste si situaci zhoršili. Ten scénář má samostatný postup v článku disk chce naformátovat (RAW): neklikejte. Tento text řeší stav, kdy formátování už proběhlo.
Co nám napsat do poptávky
Užitečné je vědět: o jaké médium jde (interní HDD, externí disk, SSD, SD karta, flash disk) a jeho přibližnou kapacitu, jestli šlo o rychlý nebo úplný formát a jak dlouho běžel, jaký souborový systém tam byl předtím a jaký je tam teď, co se s médiem dělo po formátu, a hlavně co potřebujete zachránit přednostně — konkrétní složky, období, typy souborů.
Zařízení nechte odpojené a napište nám nebo volejte 775 556 063. Diagnostiku a obnovu děláme ve vlastní laboratoři v Brně.
Časté dotazy
Zformátoval jsem disk rychlým formátem — jdou data zachránit?
Ve většině případů ano, pokud se od formátu na disk nic nezapisovalo. Rychlý formát podle dokumentace Microsoftu odstraňuje tabulku souborů a kořenový adresář, ne obsah souborů. Počítejte ale s tím, že původní názvy a struktura složek se často nezachovají.
Jaký je rozdíl mezi rychlým a úplným formátem?
Rychlý formát zahodí jen strukturu souborového systému a proběhne za pár vteřin. Úplný formát ve Windows Vista a novějších verzích zapisuje nuly na celý svazek a navíc kontroluje sektory, takže běží desítky minut až hodiny. Po dokončeném úplném formátu jsou data přepsaná.
Naformátoval jsem SSD — má obnova ještě smysl?
Šance jsou u SSD podstatně nižší než u plotnového disku. Windows po uvolnění bloků posílají úložišti oznámení o odstranění (TRIM) a řadič SSD takové bloky zahodí; při dalším čtení se pak vrací nuly. Nechte disk odpojený a stav nechte ověřit diagnostikou — paušálně to bez ověření říct nelze.
Zformátoval jsem SD kartu ve fotoaparátu, jde to vrátit?
Fotoaparáty a čtečky karet obvykle provádějí rychlý formát a TRIM se přes toto rozhraní typicky nepředává, takže vyhlídky bývají dobré. Rozhodující je nefotit na kartu dál — každá další série přepíše část původních snímků.
Můžu si nainstalovat obnovovací program přímo na zformátovaný disk?
Ne. Instalace zapisuje data přesně do volného místa, kde leží obnovitelný obsah, a část souborů tím nenávratně přepíše. Program patří na jiný počítač nebo jiné médium a pracovat se má nad sektorovou kopií.